Obrna lícního nervu

Lícní nerv se řadí mezi hlavové nervy, jde o poměrně dlouhý párový nerv. Je sedmým hlavovým nervem a značí se proto římskou číslicí VII. Jeho centrum (párové) leží v mozkové kůře, odkud se informace šíří do párových jader v mozkovém kmeni. Zde začíná vlastní nerv, který se otvorem ve skalní kosti dostává až do oblasti tváře, kde inervuje lícní svaly, čímž umožňuje mimiku příslušné tváře včetně pohybu úst a zavření oka. Některá vlákna lícního nervu vedou do mozku i chuťové informace z části jazyka. V případě uzavření kanálku dojde k otoku, který způsobí nedostatečnou výživu nervu a tím i specifické projevy.

obrázek ke článku Obrna lícního nervu

Obrna lícního nervu má příznaky vždy jednostranné, oboustranné příznaky mohou být součásti jiného neurologického onemocnění. U starších lidí v rámci cévní mozkové příhody se může vyskytnout obrna lícního nervu, včetně postižení oka a s postižením hybnosti a citlivosti druhostranných končetin.

Obrny lícního nervu dělíme na:


  • Centrální - narušení mozkového centra nebo vláken nad jádrem lícního nervu. Při tomto postižení mozkové kůry dochází k výpadku schopnosti pohybovat protilehlou polovinou úst. Důsledkem je pokleslý koutek na opačné tváři. Z nedovírajících se úst vytékají sliny, může být i narušena schopnost artikulovat. Schopnost zavírat oko je v tomto případě zachována, neboť je zásobení svalu nahrazeno nervovými vlákny z druhého centra.
  • Periferní - narušení nervu v jeho jádře či dalším průběhu. Dochází k naprostému výpadku funkce nervu na příslušné straně obličeje. Vypadne mimika na polovině obličeje, objeví se pokleslý koutek a nebezpečná porucha schopnosti dovřít oko.

Při podezření na obrnu lícního nervu by pacienta měl vyšetřit neurolog. I když je základem pro diagnózu vzhled postiženého, provede lékař vedle fyzikálního vyšetření i CT mozku a magnetickou rezonanci, kde se prokáže zhoršená vodivost nervu.

Příčiny centrální obrny lícního nervu


  • Mozková mrtvice – nejčastější příčina. Centrum nebo nervová dráha vedoucí k jádru v mozkovém kmeni jsou přímo poškozeny a to vede k příslušným projevům poruchy funkce nervu. Při rozsáhlejší mrtvici se mohou objevit i další příznaky – ochrnutí dalších částí těla, poruchy řeči, poruchy vědomí, poruchy polykání apod.

Příčiny periferní obrny lícního nervu


  • Infekce – k obrně dochází náhle a nečekaně. Příčinou poškození nervu mohou být herpesviry, které jsou zodpovědné například za opar. Podobně i infekce středního ucha může být spojena s poruchou lícního nervu. Nerv totiž probíhá blízko středouší a zánět na něj může přejít.
  • Vliv chladu – tento typ obrny má tendenci po relativně krátké době ustoupit. Vzniká po silném prochladnutí lícního nervu (např. vystavení průvanu při jízdě autem nebo na motorce), což bývá spojeno s poruchou jeho funkce. Postižený se následně probudí a z koutku úst mu vytékají sliny. V zrcadle zjistí, že nemůže zavřít oko, které většinou slzí. Nemůže ani mrknout, na postižené straně jsou vyhlazené vrásky.
  • Zranění – poranění nervu kdekoliv v jeho průběhu může mít za následek poruchu jeho funkce.
  • Nádory – zhoubné i nezhoubné vyskytující se kdekoliv v blízkosti lícního nervu ho mohou utlačit či přímo poškodit.
  • Poškození při operaci – riziko poškození nervu např. při operaci příušní slinné žlázy.

Léčba při obrně lícního nervu se odvíjí v závislosti na možné příčině:


  • Obecně jsou podávány vitamíny skupiny B a kortikoidy v udržovacích dávkách po dobu několika týdnů. Nutná je péče o oko, aby se zabránilo vysychání rohovky. Doporučujeme omezit mluvení a při mluvení si přidržovat zdravou stranu tváře tak, aby ochrnutá nebyla na zdravou stranu přetahována. Nezbytná je profesionální rehabilitace.
  • V případě podezření na infekci způsobenou viry – podávány protivirové léky.
  • V případě útlaku nervu nádorem - je upřednostněno operační řešení.

I když u většiny pacientů dojde k úplné nápravě, jsou však i případy, kdy zůstane koutek nebo víčko ochrnuté. V případě oka je možné uvažovat o chirurgické úpravě.

Při dlouhodobě přetrvávající periferní formě obrny se soustřeďuje pozornost na postižené oko, které se nemůže dovřít. Neschopnost zavření oka vede k nepřirozenému styku rohovky s okolním prostředím, čímž dochází k jejímu poškození a opakovaným zánětům. Toto poškození může nakonec vyústit i ve ztrátu zraku.

V případě, že je naděje na návrat funkce nervu, používají se speciální zvlhčovací roztoky, kterými se oko pravidelně vykapává, na noc se používají speciální masti a oko se během spánku zakrývá.

V případě, že není naděje na zlepšení, provádí se chirurgický zákrok, při kterém je oko trvale uzavřeno. Pacient tak sice přijde o zrak, ale vyhne se opakovaným zánětům a poškození tkáně oka.


Sdílet na: Facebook Linkuj.cz Jagg.cz
Přehled komentářů k článku
obrna licniho nervumargareta07.12.2011